zde ke stažení ve formátu PDF
Madagaskar, čtvrtý největší ostrov světa,
dělí od východního pobřeží Afriky 400
kilometrů Mosambického průlivu. Izolace
ostrova způsobila, že zdejší flóru a faunu
tvoří z 90 procent endemity. To, co si
užijete na Madagaskaru, není k vidění
nikde jinde na světě.
Text: Olga Šilhová | Foto: Ondřej Záruba
Madagaskar
Díky izolaci se na ostrově vytvořil jakýsi mikrokontinent,
bohatý nejen na faunu, ale i na flóru, která patří
k nejrozmanitějším na světě. Najdeme zde tropické
pralesy, opadavé lesy, savany, ale i pouště a polopouště.
Vyskytuje se zde na 13 000 druhů rostlin. Jedna z nich
figuruje dokonce i ve státním znaku země. Jde o tzv. palmu
poutníků – ravenalu madagaskarskou.
Madagaskar je více než sedmkrát větší než Česká republika
a řada jeho oblastí je jen těžko dostupná. Ať už se ale vydáme
kterýmkoliv směrem, je vždy co objevovat.
Alej starých obrů
Nejznámější madagaskarskou rostlinou je určitě baobab. Do
svých kmenů hruškovitého tvaru ukládá velké zásoby vody, které
využívají i místní obyvatelé. Na světě se vyskytuje osm druhů
baobabů. Mimo Madagaskar rostou pouhé dva, a to v Africe
a v Austrálii. Vědci dosud neobjasnili, jak k jejich šíření mezi kontinenty
došlo. Baobaby jsou výlučně tropické rostliny s úctyhodnou
dlouhověkostí. Vzrostlé stromy mohou být staré až 2000 let.
Morondava je přímořské letovisko na západním pobřeží
Madagaskaru. Kromě překrásných pláží a hotelových resortů
se sem jezdí právě za baobaby. Ne že by tito velikáni nerostli
i jinde na ostrově, ale jejich koncentrace v těsné blízkosti turisty
navštěvovaného města přinesla této oblasti světovou proslulost
a zdejší Baobabová alej patří k nejfotografovanějším madagaskarským
motivům.
FOKUS
Marozevo: zaostřeno na chameleony
Soukromý park Marozevo leží na 75. kilometru silnice N2,
která spojuje hlavní město Antananarivo s populárním národním
parkem Andasibe-Mantadia. Není nijak veliký a většina
jeho částí by spíše snesla označení farma nebo malá zoo.
Svým návštěvníkům ale nabízí možnost pozorovat zblízka
různé druhy zvířat, která by ve volné přírodě v takové koncentraci
spatřili jen těžko. Nejběžnějšími chovanci jsou různí
chameleoni, žáby, krokodýli, hadi, gekoni, ptáci, ale i lemuři
nebo vzácní motýli.
Park, známý také jako Peyrieras Butterfly Farm, Peyrieras
Nature Farm nebo Mandraka Reptile Farm, založil francouzský
entomolog a herpetolog André Peyriéras, který na ostrově
trvale pobýval a pracoval mezi lety 1954 až 2005. S jeho jménem
je spojena celá řada postupně objevovaných madagaskarských
živočichů. Pokud pomineme větší z nich a zůstaneme
pouze u hlavního objektu jeho zájmu, můžeme směle konstatovat,
že André na Madagaskaru skutečně nezahálel. V průběhu
zhruba 50 let zde objevil více než 3000 druhů hmyzu,
které ve svém názvu dodnes nesou jeho jméno. Když v roce
2018 zemřel, přebrala štafetu jeho dcera Sylviane, která dnes
Marozevo provozuje.
Chameleoni jsou v Marozevu umístěni v několika průchozích
zalesněných voliérách, kde lze jejich pozorováním trávit
celé hodiny. Na ostrově jsou sice běžní, ale v pralesním terénu
se je ne vždy podaří dohledat, natožpak „zvěčnit“. Místo je
proto oblíbeným cílem fotografů a filmařů, kteří se zde mohou
doslova vyřádit.
Toho, kdo právě nefotí, pak mohou napadat další související
otázky. Kolik druhů chameleonů na Madagaskaru vlastně žije?
A kolik jich je na celém světě? Že to není tak jednoduché,
mi potvrdil i náš přední odborník Petr Nečas. Podle něj se
na Madagaskaru podle posledních vědeckých výzkumů vyskytuje
98 popsaných validních druhů chameleonů. V celém
světě pak bylo na sklonku roku 2020 oficiálně uznáno 212
popsaných a platných druhů. Neoficiálně se ale prý tento
počet brzy zvýší o dalších přibližně 30–50 druhů. Zdá se, že
v případě chameleonů se o něco rychleji objevuje, než přesně
vědecky zařazuje. Není divu, zhruba třetina těchto plazů byla
na Madagaskaru objevena až v posledních 20 letech.
Nářek duchů na Lemuřím ostrově
Sahuli je drobná žena středního věku, kterou zdobí khaki uniforma
a poněkud bizarní klobouček. Ve vesničce, jež je výchozím
bodem pro poznávání unikátního deštného pralesa, který
tvoří národní park Andasibe-Mantadia, se nesetkáváme poprvé.
Sahuli mě uchvátila už před několika lety během naší noční
vycházky pralesem, kdy v temné spleti stromů jen za svitu baterky
bez váhání nacházela a také přesně popisovala jednotlivé
druhy živočichů, aktivních především v noci. Většinu obyvatel
zdejšího pralesa, k nimž patří třeba lemuři nebo různé druhy
ptáků a plazů, lze ale pozorovat hlavně ve dne. Velkou výhodou
pro takové výpravy je najít si ubytování co nejblíže srdci parku,
odkud je pak vše na dosah. Opravdové terno je ubytování v pralesní
Vakona Lodge, která svým hostům nabízí i návštěvu tzv.
Lemuřího ostrova. Jde o malý kousek pevniny, obklopený vodou,
kam vás místní průvodce dopraví během pár minut na malé
kánoi. Lemuři jsou neplavci a na ostrůvku, kam byli před lety
vysazeni, jich pohromadě žije několik druhů.
Chameleonská nej
Dosud nejmenší druh chameleona na světě, Brookesia micra,
byl na Madagaskaru objeven teprve v roce 2012 a dosahuje
velikosti pouhých 29 milimetrů, zatímco největší z těchto plazů,
chameleon obrovský, doroste i velikosti více než 70 centimetrů.
Kromě Madagaskaru, který je jejich hlavním domovem, se
chameleoni vyskytují ještě ve značné části Afriky, na Blízkém
východě, v Indii nebo na Šrí Lance. V naší domovské Evropě
žije pouze jediný druh – chameleon obecný, rozšířený zejména
v jižním Španělsku.
Chameleoni se vyvinuli koncem křídy a na Madagaskar se
zřejmě dostali na kusech plovoucí vegetace z východního
pobřeží Afriky. Málokdo ale ví, že tito ještěři kdysi žili i u nás.
Dokládá to jeden z nejstarších miocénních nálezů čelisti chameleona
z chebské místní části Dolnice.
Rodové pojmenování těchto zvířat vychází z latinského
slova lemuros. Tak Římané nazývali duchy zemřelých, kteří
se za nocí ozývali pekelným křikem a nářky. Tajemné zvuky
nesoucí se nočním pralesem zněly podle všeho stejně strašidelně
i prvním Evropanům a pojmenování dosud neznámého
druhu bylo na světě!
Asi nejznámějšími obyvateli Lemuřího ostrova jsou lemuři
kata, které proslavil animovaný film Madagaskar. Krále
Jelimána dnes zná téměř každé malé dítě a na ostrůvku, kde se
to těmito poloopicemi doslova hemží, propadnou jejich kouzlu
beznadějně i dospělí. Zdejší lemuři si navíc postupem času
zvykli na blízkou přítomnost lidí, a tak není nic neobvyklého,
když se pro ně po přistání na ostrůvku stanete jakousi živou
prolézačkou.
Palmarium: Hnízdo snů
Soukromá rezervace Palmarium leží v oblasti jezera Ampitabe
na březích průplavu Pangalanes, který se tu stýká s Indickým
oceánem. Jediná cesta z východního pobřeží ostrova sem vede
po vodě. Místní obyvatelé znají Palmarium spíše pod názvem
Akanin’ny Nofy. V překladu z malgaštiny to znamená něco jako
„Hnízdo snů“. A sny se v Palmariu opravdu mohou plnit, alespoň
těm, kteří se zajímají o madagaskarskou přírodu.
I tady jsou hlavním lákadlem lemuři. Žije jich tu deset druhů,
včetně největšího představitele lemura Indri indri, který
dorůstá výšky až 77 cm a může vážit mezi sedmi až devíti
kilogramy. Ani tyto rozměry však indri nebrání pohybovat se
v korunách stromů ladnými skoky, dlouhými až deset metrů.
Svůj mezinárodní název indri získal tento lemur vlastně
omylem. V překladu z malgaštiny znamená něco jako „podívej
se nahoru“. A právě k pohledu do korun stromů vybízeli
domorodci první Evropany, když jim chtěli toto zvíře ukázat.
Ti pak tento povel omylem považovali za název samotného
zvířete a přenesli jej až do dnešních časů.
Sami Malgašové ale indri znají pod názvem babakoto. Ten
vychází z místních legend a souvisí i s nezaměnitelným
křikem, kterým se tito lemuři vzájemně svolávají a který je
slyšet až na vzdálenost tří kilometrů. Podle jedné z pověstí
žil kdysi otec, který měl syna jménem Koto. Chlapec se jednoho
dne ztratil v pralese a otec se jej vydal hledat. Také se
ale nevrátil. Vesničané pak v lese objevili dva velké a smutně
naříkající lemury. Uvěřili, že to nemůže být nikdo jiný
než ztracená dvojice. Otec se malagašsky řekne baba a právě
na jeho počest pak dostal tento lemur jméno babakoto, tedy
otec chlapce Koto.
Malgašové pevně věří, že lemuři indri mají lidský původ,
a jejich zabití je tak dodnes považováno za těžké fady, což je
madagaskarský výraz pro soustavu zákazů, které známe více
pod názvem tabu.
Zabít lemura indri je považováno za
těžký hřích, protože podle pověstí
mají tato zvířata lidský původ.
Osudový prostředníček
Zvířat se týká i celá řada dalších madagaskarských báchorek.
Některé mohou být, stejně jako v případě lemura indri, zvířatům
prospěšné, jiné zase naopak mohou vyvolávat strach
a také nepřátelské reakce domorodců.
Na malém ostrůvku, kam jsme se z Palmaria v podvečer
přepravili lodí, žije vzácná poloopice ksukol ocasatý, která je
mezi domorodci známa jako aye aye. Jde o jedno z nejtajemnějších
zvířat Madagaskaru, které je aktivní výhradně v noci
a hledání potravy v naprosté tmě je také plně uzpůsobeno.
Využívá k tomu zejména svůj dlouhý prostředníček, kterým
dokáže během vteřiny až osmkrát ťuknout na kmen stromu.
Když zaznamená správný zvuk, rychle se prokouše dřevem
a prstem hledá v dutině hmyz. Rádo si ale také pochutná
na zralém ovoci nebo na kokosech. Šikovný prostředníček je
však pro ksukoly zároveň i pohromou. Domorodci věří, že
když jím aye aye na někoho ukáže, dotyčný brzy zemře. Proto
ksukoly často nemilosrdně zabíjejí. V první polovině 20. století
tak byli ksukoli dokonce považováni za vyhynulé a znovu
objeveni byli až v roce 1957. V zajetí jich po celém světě žije
kolem třiceti a nejstarší chovaný jedinec se dožil 23 let. Jak
je tomu ale v přírodě, zatím s jistotou nevíme. Na to žije tento
tajemný živočich až příliš skrytě.
Les kamenných jehel
Národní park Tsingy de Bemaraha je světový unikát. Přesto
není nijak lehce dostupný. Jediným způsobem, jak se do této
odlehlé oblasti dostat, je absolvovat zhruba 190kilometrovou
jízdu z Morondavy. V našich podmínkách se takový počet
kilometrů nezdá nijak závratný, ale v této části Madagaskaru
zdolání tohoto úseku zabere nejméně deset hodin. Silnice jsou
ve špatném stavu a k čisté době jízdy je třeba připočítat i čas
strávený na přívozech přes řeky Tsiribihina a Manambolo,
které leží v cestě. Sám park zaujímá rozlohu přibližně 160 000
hektarů a v roce 1990 byl zapsán na Seznam světového
přírodního dědictví UNESCO. Původ zdejších vápencových
skal sahá do dávné minulosti, kdy se Madagaskar vlivem
posunu tektonických vrstev oddělil od afrického kontinentu.
Západ vzniklého ostrova byl ale ještě další miliony let ukrytý
pod mořskou hladinou a vytvářely se zde vysoké vápencové
usazeniny. Když oceán ustoupil, vznikl gigantický vápencový
útes, ze kterého eroze a voda časem vytvořily les kamenných
jehel. Ve spodní části jsou skály protkány jeskyněmi, jimiž
kdysi protékaly podzemní řeky a které jsou přístupné od řeky
Manambolo, která v parku představuje hlavní vodní tepnu.
Název Tsingy de Bemaraha znamená v překladu „Tam, kde
člověk nemůže kráčet bos“ a toto tvrzení lze beze zbytku potvrdit.
Les skal ostrých jako břitva se tyčí až do sedmdesátimetrové
výšky a zdá se na první pohled zcela neprůchozí, bez
ohledu na to, do které ze dvou hlavních částí parku se vydáte.
Jako první se návštěvníkům přirozeně nabízejí Malé Tsingy,
které leží poblíž centrály parku a jsou dostupné po krátkých
visutých můstcích, kovových žebřících nebo schodech vytesaných
přímo do skály. Velké Tsingy pak leží asi o hodinu
jízdy dále a k samotným skalám je to ještě kus cesty lesnatým
terénem. Odtud pak vede několik okruhů, které mohou
Dobré vědět
K cestě je nutný pas s platností nejméně šest měsíců (s alespoň
dvěma volnými stranami) a zpáteční letenka. Víza je
nejbezpečnější zajistit si předem on-line prostřednictvím www.e-
-visa-madagascar.com.
Na Madagaskar není předepsáno žádné povinné očkování
s výjimkou žluté zimnice, ale to jen v případě, že cestujete ze
země, kde se tato choroba vyskytuje.
Na Madagaskar se dostanete letecky. Ceny letenek začínají
na zhruba 17 000 Kč.
Časový posun je +1 hodina oproti letnímu a +2 hodiny oproti
našemu zimnímu času.
Místní měnou je ariary (MGA), někde lze platit i v eurech. 1000
MGA odpovídá necelým šesti Kč. Cena hlavního jídla v restauraci
se pohybuje mezi 12 000 – 20 000 MGA.
Z hlediska kriminality patří Madagaskar spíše k bezpečnějším
zemím. Opatrní ale buďte ve městech, zejména v centru
Antananariva, kde se množí případy kapesních krádeží.
Bizarní ostrá skaliska parku Tsingy
jsou navíc protkána jeskyněmi, jimiž
dříve protékaly podzemní řeky.
Bude Madagaskar pustý?
Mohlo by se zdát, že Madagaskar je učiněný ráj. To však platí
jen částečně. Ostrov se stranou zraku běžného návštěvníka
potýká s celou řadou problémů. Některé mají kořeny hluboko
v historii, většina je ale vydatně živena zamotanou politickou
situací a všudypřítomnou korupcí. Madagaskar patří k nejchudším
zemím světa, kde je až 70 procent obyvatel nuceno
vyžít za zhruba dolar denně. S tím souvisí i rychle postupující
masivní mýcení lesů, kterým si zdejší obyvatelé pomáhají
k malým políčkům. Těží se také dřevo pro výrobu nezbytného
dřevěného uhlí nebo i vzácné druhy pro výrobu drahého
nábytku, například palisandr madagaskarský. Rychlost odlesňování
je ohromující, a pokud to tak půjde dál, může se
madagaskarská krajina stát za dvacet třicet let pustinou.
„Tamhle je!“ Zvíře velikosti malé pumy se nakrátko mihne
otevřeným prostranstvím a zmizí mezi křovisky. Jde o jedno
z nejvzácnějších setkání, která lze na Madagaskaru zažít.
Fosa madagaskarská je největší ostrovní šelma a bývá aktivní
především v noci. Spatřit ji za dne, a ještě zblízka se rovná
malému zázraku. I ty se ale někdy dějí. Třeba potkají nejen
národní park Kirindi, kde je zatím ještě možné fosu pozorovat,
ale i celý ostrov, který ve světě nemá obdoby.
absolvovat i lidé bez zvláštní horolezecké průpravy. Pohyb
ve skalách si ale jistou fyzickou kondici a obezřetnost určitě žádá.
Průrvy jsou až desítky metrů hluboké a na jejich dně čekají
na neopatrného návštěvníka stovky ostrých kamenných kopí.
Přechod hluboké rokle po lanovém mostě je pak už opravdu
jen pro silnější nátury, které netrpí závratí, a o nic jednodušší
není ani sestup po příkrých skalách bez zvláštního jištění.
Vynaložená námaha se ale určitě vyplatí. Stovky tyčících se skalních
jehel s hlubokými propadlinami porostlými bohatou flórou,
typickou pro západní Madagaskar, nabízejí rozhodně nezapomenutelné
pohledy.
Pojmenování Madeigaskar použil poprvé ve 13. století Marco
Polo ve svém slavném cestopise. Netýkal se ale dosud neobjeveného
ostrova. Polo měl tehdy podle všeho na mysli somálské
Mogadišo, které znal pouze z doslechu a omylem mu přiřkl
status ostrova. Prvním Evropanem, který Madagaskar spatřil
na vlastní oči, byl Portugalec Diogo Dias, kterého sem během
výpravy do Indie roku 1500 zahnala bouře. Bylo právě 10. srpna
a svátek slavil Vavřinec. Nově objevená pevnina tak dostala název
ostrov svatého Vavřince. Výraz Madeigaskar ale nezapadl.
V době renesance jej ostrovu přiřkli italští kartografové a nové
označení se ujalo.