CZ   |   EN

Rally Dakar 2015 očima fotografa

Rozhovor o focení na rally Dakar 2015.


FV 2015 Šťavnatá zpověď dakarského fotografa_screen (895.81 KB)



Zpět

Šťavnatá zpověď
dakarského fotografa
Je to jen pár týdnů, co se Ondřej Záruba zase (!) vrátil z jihoamerického Dakaru. Myslíte si, že si tento
(původně taky) závodník někdy dá pokoj? Nedá! Tentokrát mi přísahal, že se alespoň o trochu více věnoval
pravému šťavnatému argentinskému hovězímu, ale já mu to nevěřím. Jejich „press car“ se snažil dojíždět
závodníky a na steaky, krajinky a lidičky zase nezbylo… Tak alespoň něco o té jeho foto-moto story.

Nastaly od minule nějaké změny
ve tvé fototechnice?
Co sis tentokrát s sebou vezl?
Od začátků svého focení jsem věrný značce Canon.
Na tento Dakar jsem si vezl 5D Mark III,
1D X a jako záložní tělo 1D Mark IV. Pro jistotu…
Z objektivů to byly 8−15/4 L USM,
16−35/2,8 L II USM, 24−70/2,8 L II USM,
70−200/4 L IS USM, 300/4 L IS USM a jako
zálohu 100−400/4,5−5,6 L IS USM. Vše od Canonu.
Dále pak blesk, přechodové a polarizační
filtry a stativ. Letos jsem také poprvé použil GPS
modul, aby se mi později fotky lépe popisovaly.
Použil jsi všechno,
nebo něco byla jen „zátěž”?
Co se těl týče, tak v permanenci byly oba foťáky
5D a 1D X. Třetí, 1D Mark IV jsem měl schovaný
v kufru, pro případ nouze. Dá se říci, že
90 procent fotek jsem fotil objektivy 24−70/2,8
a 70−200/4. Široké sklo jsem měl nasazené většinou
na 5D a to dlouhé na 1D X.
Všichni víme, že Dakar je hodně o prachu
a písku. Jak chráníš svou fototechniku?
Všechny objektivy mám chráněné neoprenovým
návlekem Lens-Protect. Myslím, že většina
sportovních fotografů tuto vychytávku
zná. Vždycky s sebou vozím − a to nejenom
na Dakar − neoprenovou pláštěnku, na kterou
mi může přímo stříkat voda, ale dostane to jen
sklo na objektivu. K tomu ještě dvě igelitové
pláštěnky, které používám proti prachu a písku.
Na letošním Dakaru jsem nakonec nemusel
Když jsem před léty začínal fotit, tak jsem
si zamiloval krajinu. Je to pořád můj hlavní
objekt pro fotografování. Tato záliba se
promítá i do sportu.
28 FotoVideo březen 2015 www.ifotovideo.cz 29
inspirace / Na cestách i necestách
žádnou z nich použít. Nikde nám nepršelo tak,
že bych si musel nějak speciálně chránit foťák,
a nikde se ani tolik neprášilo, abych musel použít
igelit. Na objektivy jsem si pořídil ochranné
čiré (šroubovací) sklíčko. Ale ani to jsem nemusel
použít, protože nikdy jsem nebyl autům tak
blízko, aby na mě létalo kamení.
Když se vrátím k objektivům… používáš
raději široké, nebo dlouhé sklo?
Když jsem před léty začínal fotit, tak jsem si
zamiloval krajinu. Je to pořád můj hlavní objekt
pro fotografování. Myslím si, že záliba pro
focení krajinných celků se promítá i do dalších
oblastí mého fotografování. Takže i do sportu.
Nejraději mám akci vyfocenou širokým sklem,
pěkně zblízka, kde se v pozadí tyčí nějaký vrchol,
jsou vidět duny, případně moře atp. Snažím
se divákovi ukázat kulisu, v níž se závody
odehrávají. To mě baví a v tom se liším od sportovních
fotografů. A když k tomu ještě nasadím
přechodové filtry, tak se na mě všichni přítomní
fotografové dívají jak na blázna.
Základem dobré fotografie
je především světlo. Hlavní závod
se však jede většinou přes poledne.
Jak je to tedy s ostrým poledním
sluníčkem na jižní polokouli?
Jak se vyrovnáváš s přepaly?
Máš pravdu. Polední sluníčko fotografii žádnou
zajímavou atmosféru nedá. Je to o zkušenosti
a praxi. Musíš vědět, co ti „vylezlo“ minule.
Jestli to má smysl fotit, nebo ne. Je to samozřejmě
také o nastavení fotoaparátu. Používám jak
manuální režim focení, tak „poloautomat“. Většinou
prioritu času. Sleduji histogram. Pokud
tam jsou přepaly, tak zjišťuji z čeho. Když je to
něco nezajímavého/nepředmětného, neřeším
to. Pokud je to přepal z toho, že auto je bílé, musím
stáhnout expozici. Bohužel ve většině případů
musí zasáhnout Photoshop. Nejsem velkýznalec tohoto programu, většinou používám jen základní úpravy,
tady se ale do fotografie musí zasáhnout razantněji. Proto mi zpracování
fotek z Dakaru trvá podstatně déle než z jiné cesty.
Kolik si z takového závodu přivezeš fotografií?
Jak to třídíš a podle čeho děláš finální výběr?
Z letošního Dakaru jsem si přivezl šest tisíc fotografií. Přesněji
„cvaků“! Protože během závodu nestíhám moc třídit a promazávat,
jsou do tohoto počtu započítány i rozmazané a nepovedené fotografie.
Proto je nazývám „cvaky“. Z minulého Dakaru jsem si přivezl
12 tisíc fotek. První práce, kterou s těmito fotkami mám, je promazání.
Fotím pouze pro tým SP moto, proto ostatní fotografie, dá se
říci, k ničemu nepotřebuji. Co je rozmazané nebo není zajímavé,
mažu. Nekompromisně. Řekněme, že mi zůstanou tak tři tisíce fotek.
Z těch dělám finální výběr, který pak použiju na web, do časopisů
k článkům, do své knihy a na promítání při besedách o Dakaru.
Zmínil jsi knihu. Jedná se fotografickou publikaci?
Na některých cestách si píšu deník. Většinou je to čistě má soukromá
věc, nic pro veřejnost. Ale když jsem se vydal na první Dakar,
hned jsem si uvědomil, že jakmile se vrátím, všichni budou chtít
všechno vědět. A já, abych to stále nemusel omílat dokola, jsem
se rozhodl, že si budu psát deník, který bude publikovatelný. Ten
rozdám svým známým a přátelům, každému, kdo bude mít zájem.
A tak se stalo.
Používám jak manuální režim
focení, tak „poloautomat“.
Většinou prioritu času. Sleduji
histogram. Pokud tam jsou
přepaly, tak zjišťuji z čeho.
Z deníku jsem vytvořil knížku naplněnou zážitky a těmi nejzajímavějšími
fotografiemi. Nazval jsem ji jednoduše Deník fotografa.
A protože se tato kniha setkala s velikým ohlasem, minulý rok jsem
to zopakoval. A letos znovu. Poučil jsem se z chyb, a i když nejsem
žádný spisovatel, dal jsem si na textu záležet, aby byl poutavý a čtivý.
Na Dakaru nikdy není nouze o dramatické a neobvyklé zážitky,
o nichž se ve sportovních reportážích anebo čistě fotografických
publikacích nemluví. Proto jsou moje Deníky fotografa originální
a zajímavé.
Které pasáže tratě dakarské rallye jsou pro tebe jako
fotografa nejzajímavější? Písečné duny, prašné pisty,
kaňony a nebo snad argentinské brody?
Na tisíce kilometrů dlouhé trati Dakaru najdete spoustu míst, kde
se dá udělat zajímavá a dramatická fotka. Ale ten pravý pouštní
maraton se odehrává v dunových polích. Fotky z nich jsou nejcennější.
V dunách se totiž neobejdete bez zkušeností i pořádné porce
štěstí. Trať tam není pevně vytýčena a každý závodník si ji volí
podle sebe. Abyste získali kvalitní fotografie, musíte strávit dlouhé
hodiny pod žhavým sluncem a naběhat kilometry po horkém
písku. To je Dakar. ■