CZ   |   EN

Cesta za šimpanzem


Cesta za šimpanzem (1.33 MB)



Zpět

V červenci roku 2011 jsem se se svými pěti kamarády vypravil do Tanzánie na focení zvířátek. Cesta byla pořádána mou oblíbenou cestovní kanceláří, se kterou jsem již absolvoval několik výletů a naším „velitelem“ byl Vašek, profesionální fotograf a spolumajitel této cestovní kanceláře. Dalšími spolufotografy byl Pavel, Honza, Mirek a Vlado, jako jediný ze Slovenska. Všichni jsme se znali již z předchozích fotosafari a díky tomu bylo všechno jednodušší.

Naše cesta ale nebyla jen tak obyčejné fotosafari. Naším hlavním cílem bylo navštívit jednu z posledních oblastí v Africe, kde se ještě v divoké přírodě vyskytují šimpanzi – Národní park Mahale. Před dvěma lety jsem navštívil oblast Sweet Watters v Keni, kde je záchranná stanice šimpanzů a kde jsme měli možnost tyto nádherné opice také fotit. Ale to nebylo ve volné přírodě, nýbrž za plotem. I když zde měli šimpanzi pro sebe několik kilometrů čtverečních, nemůžeme říci, že to byla volná příroda, ale taková „ZOO“. Zde jsem se dozvěděl hodně informací o šimpanzech. Jedna z nejdůležitějších byla ta, že v současné době je v Africe už jen několik málo míst, kde lze tyto opice najít ve volné přírodě. Bylo to velmi smutné čtení. Ještě před pár desítkami let, což není tak dávno, byli šimpanzi (odhaduji) tak na 60 % území Afriky. Ale zpět k naší cestě.

Náš první cíl byl NP Katavi, což je na jihu Tanzánie. Cesta to nebyla jednoduchá. Letecky jsme se přes Istanbul přepravili do Nairobi, což je hlavní město Keni. Zde jsme přespali jednu noc a na druhý den v sedm hodin ráno jsme nastoupili na linkový autobus, který nás dovezl do města Arusha v Tanzánii. Tato cesta trvala 6,5 hodiny. Bylo to takové malé „dobrodružství“ cestovat v Africe autobusem. Ještě jsem tak v Africe necestoval. Naštěstí se celou dobu jelo po asfaltové cestě, tak to nebylo tak hrozné. Cesta nám uběhla bez problémů a vážných komplikací. I přejezd přes hranice a vyřízení potřebných formalit byla maličkost a ani zde se nevyskytl žádný problém. Což lze někdy považovat docela za úspěch, protože ne všechno v Africe (myšleno v centrální a jižní Africe) neprobíhá hladce a rychle.